Podnikové procesy (NewSIL)

Přístupy ke standardizaci částí finálních produktů jsou:

• dědičnost konstrukcí – přebírají se celé nebo podstatné části konstrukcí finálního výrobku, které se upravují dle přání zákazníka (např. karosérie auta).,
• Unifikace - výrobky a jejich části se sjednocují (např. unifikace nabíječek mobilů).
• Typizace – vytváří se řady např. součástí stejného typu lišící se jen v nějakém parametru, např. rozměru.
• Normalizace – v rámci výrobku je použito co nejvíce normalizovaných (tj. certifikovaných) součástek (např. spojovací materiál, typy kabelů, vodičů).
  • Stavebnicové (modulární) řešení produktu – zajišťuje rychlou přizpůsobivost produktu změnám v požadavcích zákazníků a poskytuje podniku konkurenční výhodu v podobě snížení nákladů na technologii, konstrukci, nákup materiálu, organizaci výroby.

Konstrukční standardizace je standardizace součástí. Jejím cílem je snížit počet používaných součástí, rozsah používaných konstrukčních prvků, vytvořit standardní řady prvků a formalizovat je jako podnikový standard. Zároveň umožňuje vyvinout různé varianty finálních výrobků ze stavebnicových dílů, sestav, podsestav.

Stavebnicové řešení výroby se projeví ve výkresové dokumentaci částí, přehledu skladby částí (kusovníku) a v technologických postupech. 

Kusovník je základní normativní podklad standardizace výstupních prvků. Udává strukturu výrobku.

Systematické jsou v něm uvedeny: použité materiály, díly, podsestavy, sestavy, informace o vzájemných vztazích při tvorbě výrobku. Obsahuje informace:

• k čemu? = pro jaký díl/podsestavu/sestavu/finální výrobek jsou daný materiál/díl/podsestava/sestava určeny;
• co to je? = přesné označení položky kusovníku;
• kolik? = spotřebované množství této nižší části ve vztahu k vyšší části;
• kde? = podle struktury výrobku, daný stupeň výroby či přísunu materiálu;
  • kdy? = podle struktury, eventuálně podle určeného předstihu.

Informace z kusovníku se využijí v těchto oblastech: konstrukce, TPV, nákup, výroba, marketing, účetnictví, kontrola.

Souhrnný kusovník (obrázek 1) udává soupis položek a množství spotřebovaných položek (částí/materiálů). Neobsahuje vazby mezi jednotlivými částmi v kusovníku. Je to souhrnná THN spotřeby.

Obrázek 1: Souhrnný kusovník

Zdroj: Tomek a Vávrová (2014, str. 99)

Strukturní kusovník kromě přehledu položek a jejich spotřebovaného množství vyjadřuje také vnitřní vazby mezi jednotlivými částmi (výrobní a montážní vazby, „co vstupuje do čeho“) a charakterizuje postupný vznik výrobku. Na obrázku 2 je strukturní kusovník dle výrobních stupňů.

Obrázek 2: Strukturní kusovník dle výrobních stupňů

Zdroj: Tomek a Vávrová (2014, str. 100)

Stavebnicový kusovník se vytvoří pro jednotlivé moduly, ze kterých se stavebnicovým způsobem tvoří finální výrobek (viz obrázek 3). Pokud jsou moduly pevně dány a musí být ve finálním výrobku obsažený, celek označíme jako pevný kusovník (s pevnou strukturou). Pokud v rámci celého kusovníku je možné některý modul (sestavu) nahradit jiným modulem, případně pokud je možné nějaký modul přidat navíc jako rozšíření, pak se daný kusovník označuje jako variantní (umožňuje více variant hotového výrobku).

Obrázek 3: Stavebnicové kusovníky pro výše uvedený strukturní kusovník

Zdroj: Tomek a Vávrová (2014, str. 100)

Obrázek 4 ukazuje návaznost dokumentace TPV při stavebnicové výstavbě produktu. Vznik těchto dokumentů (standardů) je spojen s různými fázemi komplexní standardizace, kusovník spadá do fáze první (výstupních prvku VP). 

Obrázek 4: Návaznost dokumentace TPV při stavebnicové výstavbě produktu

Zdroj: Tomek a Vávrová (2014, str. 95)