KPP/MED - Mediální výchova (2023)

Zaměřme se hlouběji na otázku kontextu procesu vzdělávání a médií.

Zásadními pedagogickými problémy, které je třeba řešit v souvislosti s médii, jsou otázky

1. jak média ovlivňují prožívání skutečnosti a co jim to umožňuje
2. jaký význam pro vývoj dítěte má mediálně zprostředkovaný svět
3. jak média ovlivní kognitivní procesy a učení ve škole i mimo ni a jak se změní způsob učení prostřednictvím médií oproti tradičním metodám a formám vzdělávání
4. zda vstup ICT znamená novou epochu vzdělávání, podobně jako byla předchozí epocha nastartována vynálezem a rozvojem knihtisku
5. jak se v souvislosti s rozšiřováním médií a jejich vlivu mění role školy a učitele

 

Účinky (či vlivy) médií mohou být přímé a snadno měřitelné (např. účinek reklamy na zvýšený nákup určitého výrobku nebo předvolební kampaň určité strany a její úspěch ve volbách) nebo nepřímé (se značným časovým odstupem a v souvislosti s dalšími faktory – takovéto účinky jsou podstatně hůře prokazatelné).

 

V souvislosti s výchovou se můžeme zamýšlet také nad záměrnými a nezáměrnými účinky médií.

Záměrným působením médií jsou snahy přesvědčováním, manipulováním či sugerováním dosáhnout stanovených změn v postojích a chování lidí, tedy především reklama, politické kampaně, propaganda, v pozitivním smyslu pak osvětové a sociální kampaně, osvětové a vzdělávací působení.

Nezáměrné účinky, které musí být pak mimo jiné i předmětem pozornosti pedagogiky, jsou např. vliv mediálního násilí na agresivní chování, dopad reklam, mediálních výjevů (např. seriálů) a mediálních vzorů (osobností, mediálních hvězd) na názory, hodnoty, chování, životní styl a vkus lidí, účinky předpojatosti médií na stereotypizaci a předsudky, účinky erotických a pornografických obsahů na postoje a jednání, ovlivňování poznávací činnosti, motivace ke vzdělávání apod.

 

Charakter působení médií může být povahy

• kognitivní (nabídka představ a poznatků, které je možno si zapamatovat a později vybavit a použít)
• ovlivňující názory, postoje a přesvědčení
• emocionální (vyvolávající určitou citovou odezvu (smutek, dojetí, soucit, strach a úzkost atd.)
• vyvolávající fyziologické reakce (zrychlení dechu a tepu, sexuální napětí, pocit hladu apod.)
• behaviorální (vliv na zjevné chování)

 

Elektronická média, zejména televize, mají svým charakterem obsahu schopnost velmi intenzivně ovlivňovat hodnoty, postoje a chování všech členů společnosti. Jejich působení může mít na výchovu mladé generace pozitivní i negativní dopady. Negativních dopadů na vývoj mladých lidí se obávali psychologové a pedagogové od počátku existence televize.

 

Na druhou stranu se nedá popřít ani kulturotvornost médií (Spousta, 2004, s. 274-285). V. Spousta poukazuje na skutečnost, že od svého vzniku byla média vždy prostředkem kulturního, estetického a uměleckého rozvíjení příjemce i prostředkem intenzifikace jeho estetického prožitku a zpřístupňování kultury širšímu publiku. Byla tedy jedním z významných prostředků výchovy a vzdělávání. I v dnešní době mohou usnadňovat prezentaci umění a kultury, přibližovat umění lidem a stát se jedním z prostředků rozvoje kulturnosti společnosti. Tím mohou být významným spolupracujícím partnerem výchovy a šíření osvěty a  vzdělávání.

 ________________________

Zamýšlíme-li se nad funkcemi médií, je nutno si připustit, že média nejsou jen prostředky, plnící společenské funkce a podporující tak zájmy společnosti. Média jsou zároveň silným organismem, schopným společnost ovlivňovat a měnit. Svým charakterem – technologií, kterou používají – mohou přetvářet realitu ve vlastní značně pozměněný obraz, jevící se jako skutečnost. Např. veřejná známost nějaké osoby je prostředkem k získání a udržení pozornosti publika. To, že je však tato osoba veřejně známou, je také dílem médií a mediace. Jak upozorňuje Jan Jirák (2003, s. 46), média jako součást prostředí, v němž žijeme, mají obrovskou moc podílet se na podobě kulturního prostředí a poskytnout některým osobám (např. politikům) nástroj k dosažení vlastních cílů. Utvářejí a strukturují každodenní zkušenost každého z nás, protože jsou výraznou součástí prostředí, ve kterém se denně pohybujeme.

 

Problém moci médií můžeme nahlédnout ale také z druhého úhlu pohledu:

Tak, jako jsou média schopna ovlivňovat mínění, hodnoty, životní styl, je v moci médií i kultivovat, vzdělávat, ovlivňovat pozitivně – avšak vzhledem k tomu, že jsou vedena cílem zisku, může být tato jejich funkce zajištěna pouze ve veřejnoprávních médiích, je-li podporována vládou a ukotvena v zákonech, aby tato závaznost převážila cíle komerční. Jak tedy přimět média, aby nevedla k destrukci, ale ke kultivaci lidského společenství? Existuje cesta spolupráce médií a výchovy? Podle teorie Kunczika s největší pravděpodobností je taková spolupráce pouhou naivní a nesplnitelnou ideou – zákon, kterým se řídí média, je zákon zisku. V knize Základy masové komunikace (1995,  s.49-52) označuje Kunczik americké televizní pořady, a zvláště seriály, za pouhou výplň mezi reklamami, které mají být zprostředkovány co nejširšímu publiku. Jako prostředek získávání zákazníka pak zákonitě musí být takové, aby s co nejmenšími náklady přilákaly co nejvíce diváků. Filmy obsahující násilí a sex tomuto požadavku přesně odpovídají, protože násilí umožňuje v relativně krátkém čase vybudovat napínavou dějovou zápletku a dovést ji do závěru. Osvědčené ustálené schéma tzv. akčních filmů nevyžaduje kvalitní herecké obsazení ani složitou a nákladnou výpravu. Přitom násilí a sex vyvolávají vzrušení a jako takové spolehlivě přitáhnou pozornost diváka. Podle Kunczika nemohou být z ekonomických důvodů požadavky na omezení zobrazování násilí a sexu vyslyšeny, dokud nebudou objeveny pořady, jejichž obsah bude se stejnými náklady pro diváka stejně atraktivní – protože producenti si netroufnou opustit osvědčená schémata, pokud by riskovali ztrátu zisku.

 

Na divácky nenáročné zábavné pořady se můžeme podívat ještě z jiného pohledu: do určité míry vlastně přispívají udržení stability společenského systému. Zábava v médiích je kompenzačním mechanismem uvolňujícím napětí v jednotlivci i ve společnosti, je únikem z obtížné reality. Část mediálních sdělení tak vlastně může plnit funkci ventilu, kterým se mezi lidmi uvolní nahromaděná nespokojenost. Na druhou stranu však tím, že média nabízejí pouze únik a ne řešení reálných problémů, nastává reálné nebezpečí, že lidé budou stále více motivováni k únikovému řešení svých problémů, čímž se lidská společnost dostává do začarovaného kruhu. K těmto negativním důsledkům působení médií připočtěme ještě skutečnou snahu o manipulaci lidí mocenskými elitami v rámci ideologií – propagandu.

 

Jinou představu úlohy médií, zejména elektronických, nabídl Marshall McLuhan (1991) svou teorií „globální vesnice“ („global village“), tedy světa, v němž díky moderním technologickým možnostem médií padnou komunikační, a tím i geografické, politické, národní a jiné bariéry, a lidé na celém světě si budou moci svobodně vyměňovat své názory a sdílet všechny dostupné informace. McLuhan předpověděl, že působením médií bude ovlivněno jednání a chování lidí, jejich vzájemné vztahy,  zvyklosti a vlastně celé fungování lidské společnosti. Podle této teorie bude šíření informací stále jednodušší a informace se stanou veřejným vlastnictvím. Skutečně – dynamický vývoj médií stále umocňuje možnosti rychlejší a širší komunikace a rychlejšího a snadnějšího přístupu k informacím. Na druhé straně již mnohé hlasy varují např. před virtualizací lidských vztahů a dalšími problémy, které může přinést tzv. kyberkultura. Např. Lévy (2000, s. 27) předpokládá jako důsledek spojení života člověka s kyberprostorem izolaci lidí, stres z kognitivního přetížení, vznik závislostí (na hrách, digitální navigaci, chatování apod.), posilování dominance kontrolních a rozhodovacích center, rozšíření možností vykořisťování (např. dozorovanou prací na dálku), zahlcení zbytečnými sděleními, nové formy konformity apod.

Sociální psychologie spojuje působení masmédií s tzv. implozivními procesy, tzn. že prostřednictvím médií žije každý člověk ve stále větší blízkosti a spoluúčasti na životě jiných lidí (VÝROST – SLAMĚNÍK, 1998, s. 125-156). Přitom tato „spoluúčast“ však není přímá, reálná, ale zprostředkovaná. Důsledkem je na jedné straně izolovanost - uzavírání se lidí do soukromí, útěk od reality, podporovaný zdáním spoluúčasti (reálné společenské aktivity jsou nahrazovány mediální „spoluúčastí“ – takže např. tisíce lidí spoluprožívají životní zápletky svých seriálových hrdinů). Skutečně prožívaným útrapám lidí, které diváci sledují prostřednictvím médií (např. válečné události, teroristické útoky, přírodní katastrofy) však nakonec mnohý divák přihlíží s lhostejností, bez skutečné emocionální účasti a hlavně bez reakce).  Události reálného života ve vnějším světě sleduje zprostředkovaně v soukromí (a ústraní) svého bytu. Uprostřed všeho dění, událostí v regionu i ve světě, příběhů skutečných i smyšlených, zůstává osamělý v bezpečí i  uzavřenosti svého domova.

Na druhé straně způsobují média naopak zásah do soukromí, mnohdy nemorální a bolestný, s vážnými důsledky pro postiženého (viz např. případy obětí trestných činů nebo známé osoby a jejich rodiny, které se „díky“ zmedializování staly nedobrovolným předmětem zájmu veřejnosti). 

Komerčnost je zásadním znakem masmédií, jehož důsledkem je převaha negativních vlivů posilujících konzumní způsob života, nad vlivy kulturotvornými. Masmédia se prosazují ekonomicky na úkor kvality a výchovné hodnoty prezentovaných pořadů. Reklamě, komerčním reality show a bezduchým telenovelám ustupují hodnotné pořady, včetně kvalitní prezentace uměleckých děl.

_____________________________

¨ Literatura k tématu

 

JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003.

LÉVY, P. Kyberkultura. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000

McLUHAN, M. Jak rozumět médiím: Extenze člověka. Praha: Odeon, 1991

SPOUSTA, V. Masmédia jako sociálně-pedagogický problém. In: Pedagogická revue, roč. 56, č. 3, 2004

VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie I. – Člověk a sociální instituce. Praha: Portál, 1998