KPP/MED - Mediální výchova (2023)

Kniha jako médium je v jednom směru limitována, což se už před stoletími ukázalo její nevýhodou. Touto nevýhodou je, že kniha, jako prostředek nesoucí informaci, je pomalá: mnoho času je potřeba na její napsání, další dlouhý čas je potřeba k tomu, aby byla vytištěna. Pomalá je i z hlediska příjemce – čtenáři také zabere mnoho času, než ji přečte. Už před stoletími ale lidé potřebovali médium, které by rychle předalo zprávy a informace větším skupinám příjemců. Od 16. století se tedy tiskly letáky a dlouho na sebe nenechalo čekat nové médium – noviny. Noviny jsou lehkou publikací, která obsahuje v krátkých sděleních převážně aktuální zpravodajské informace o obecných nebo speciálních tématech. Mohou obsahovat informace o politických, ekonomických, společenských, sportovních a jiných událostech, a také jejich komentáře. Texty jsou doplněny obrázky, fotografiemi, které také nesou informaci. Součástí novin bývají rubriky zábavného a soutěžního charakteru, získávající a udržující zájem čtenářů, a reklama. Pravidelné noviny (periodika – deníky, týdeníky) začaly vycházet od začátku 17. století. Ve většině států existují alespoň jedny celostátní noviny a mnoho novin místních (městských, regionálních).

O něco později než noviny vznikly časopisy. První časopisy byly věnovány vědě – vznikly z potřeby komunikace mezi vědci – kolegy v oboru. Jejich počátek se datuje do roku 1665, kdy vznikl současně první časopis ve Francii (Journal des Scavans – „Časopis vědců“) a v Anglii (Philosophical Transactions – „Filosofická sdělení“). První články v časopisech byly psány formou dopisů redaktorovi. Časopisy urychlily výměnu informací, umožnily veřejnou diskusi a širokou účast odborné veřejnosti. I časopisy jsou periodikem – pravidelně vycházející publikací, od novin se ale odlišují delší periodicitou (čtrnáctideníky, měsíčníky, čtvrtletníky) a cílenějším zaměřením na užší cílovou skupinu čtenářů, obsahují odborné informace nebo informace specificky zaměřené do určité oblasti. Obsahem bývá také více sdělení zábavného charakteru a více reklamy, než je tomu v novinách. Oproti novinám používají kvalitnější papír, a také grafiku.

Noviny a časopisy mají ze všech médií nejvíc diferencované cílové skupiny – specializují se na příjemce různého pohlaví, věku, různých profesí, zájmových zaměření, politické či náboženské příslušnosti apod. Můžeme tak podle obsahového zaměření rozlišovat časopisy pro děti, mládež, ženy, muže, o počítačích, sportovní, společenské, tzv. lifestylové, inzertní, hobby, literární, sci-fi a fantasy, zpravodajské, filmové, přírodovědné, zeměpisné, o turistice, vědecké, populárně naučné a další.

Časopisy pro děti je možno ještě dále dělit na tři skupiny podle věku – pro předškolní děti, pro děti mladšího školního věku, pro tzv. „-náctileté“ („teenagery“). Liší se od sebe způsobem použití jazyka, grafickým zpracováním, samozřejmě obsahem. Podle cíle jejich obsahového zaměření lze rozlišit naučné, populárně naučné a zábavné. Navzdory internetu zůstávají v ČR dětské časopisy velmi oblíbené a čtené. Naopak – časopisy se přizpůsobují novým podmínkám a rozšiřují své komunikační možnosti a svou působnost vytvářením elektronické podoby periodika, která původní tištěné podobě nekonkuruje, ale spíše jí otvírá nový prostor a pomáhá překonat dřívější časoprostorové limity. Příkladem může být ABC – on line: iABC - http://www.iabc.cz/

Novodobou podobou časopisů jsou internetové časopisy, existující pouze v elektronické podobě. Podle údajů mezinárodní databáze ISSN v roce 2006 bylo evidováno ve světě již přes 40 000 elektronických časopisů. Z českých internetových časopisů pro děti uveďme např. Balónek (http://www.balonek.cz/balonek), zabývající se rozmanitými tématy, která zajímají školní děti, Jablko poznání o škole, vzdělání a efektivním učení (http://www.jablko.cz/) pro děti i jejich rodiče, originální internetový časopis pro děti staršího školního věku Krysa (http://www.krysa.cz) přinášející  aktuální informace o knihách, počítačích, internetu, sportu, kultuře a nabízející dětem internetový klub, nebo Magazín e-kamarád (http://www.ekamarad.cz)  pro děti, jejich rodiče, vychovatele i učitele. 

Úkolem dětských časopisů by mělo být především rozvíjet dětem jazykovou stránku, představivost, zájmy, vědomosti, myšlení, být prostředkem kultivace dítěte. To však naneštěstí nebývá vždy pravidlem, naopak i v dětských časopisech se projevuje výrazná komercionalizace, o to nebezpečnější, že cílem manipulačních snah těchto médií jsou nezralé a tudíž snadno ovlivnitelné bytosti.

Vliv časopisů přerůstá hranice států. Stále výrazněji se i v tomto médiu projevuje globalizace, zároveň je možno říci, že časopisy jsou jedním z nástrojů globalizačního procesu. Např. ze tří nejčtenějších dívčích časopisů (Dívka, Bravo Girl! a Top dívky!) je jen první původně český, ostatní dva jsou původně německé, vydávané v různých jazykových modifikacích. Vytvořilo se tak i přes značnou různorodost titulů, zaměření a vydavatelů jedno z nejvlivnějších masově komunikačních médií. Periodika mají moc ovlivňovat veřejné mínění, kulturu, životní styl včetně toho, co jíme, jak se oblékáme a co kupujeme. Inzerce v nich se rozrostla z okrajových rubrik do podoby celostránkových sdělení „nejvyšší důležitosti“.

Na českém trhu je zdánlivě velmi široká nabídka několika desítek časopisů pro děti a mládež. Hledáme-li však skutečně kvalitní dětské časopisy, které by byly pro děti čtivé a zajímavé a zároveň jim kromě zábavy přinášely i poučení a rozšiřovaly jejich obzory, pak se tato nabídka velmi povážlivě zredukuje. Stálicí, udržující si vysokou úroveň a přinášející jak zajímavá témata, tak i náměty pro vlastní uvažování a vlastní tvořivou činnost, je časopis ABC (v současnosti s rozšířeným názvem ABC – časopis generace XXI. století). Je to čtrnáctideník technického a přírodovědného zaměření. Jeho součástí jsou i kvalitní kreslené seriály a vystřihovánky papírových modelů. ABC existuje od roku 1957 a v letech 2005 a 2006 získal titul Časopis roku v kategorii Časopis pro mládež. Vysokou úroveň si také udržuje časopis Mateřídouška. Populárně naučným způsobem přibližuje vědu a objevy z oblasti techniky, přírody, astronomie apod. dětem školního věku také např. časopis 21. století Junior. Na různé zájmové oblasti jsou pak zaměřeny časopisy organizací a středisek volného času, např. Skaut, Bobří stopou apod.

Některé dětské časopisy si udržují vysokou kulturní, estetickou a naučnou úroveň a jako takové jsou jedním z významných prostředků informální výchovy a vzdělávání. Některé mají ambice takovými výchovně působícími časopisy být, ale vzhledem k tomu, že jde o jazykovou modifikaci zahraničního časopisu s nekvalitním jazykovým zpracováním, mohou napáchat i škodu v jazykovém rozvoji dětí, zvlášť pokud jsou určeny nejmladším věkovým skupinám (příkladem je např. Méďa Pusík). A velké množství časopisů pro děti a mládež ani nezakrývá své komerční a manipulativní cíle. Zdánlivě se přizpůsobují zájmům a životnímu stylu mladých lidí, skutečně se i zaměřují na otázky pro mládež přitažlivé a citlivé, ale témata jsou pojata tak, že ve skutečnosti děti manipulují do uniformního životního stylu, který je založen na spotřebě, a tudíž ziscích výrobců, kteří v časopisech a jiných médiích inzerují. Forma zpracování obsahu v takových časopisech je jednoduchá až primitivní, nevyžaduje od čtenáře žádné duševní vypětí, myšlenkovou činnost. Jazyková, estetická, kulturní úroveň je velmi nízká, časté je používání obecné češtiny, slangu, anglicismů. Jediným účelem vydávání mnoha časopisů je zisk.

Úkolem školy a učitelů je pomoci dětem orientovat se v nabídce časopisů i v jejich záměrech, naučit děti vybírat si kvalitní časopisy. Důležitá je v tomto smyslu také spolupráce školy s rodiči a osvěta mezi rodiči – orientovat se v záplavě lákavě vyhlížejícíh titulů je obtížné i pro mnohé z nich. Velmi účinnou cestou k výchově uvědomělého čtenáře novin a časopisů je vlastní participace dětí na tvorbě takového média. Velmi záslužnou a v současnosti rozšířenou aktivitou učitelů a škol jsou školní a třídní časopisy v tištěné i elektronické podobě. Časopisy vytvářené dětmi vznikají i na půdě volnočasových institucí. Příkladem může být Netík, internetový časopis DDM ve Svitavách (http://www.ddm.svitavy.cz/casopis/), měsíčník Zámeček, časopis pro dětské domovy v České republice, vycházející za podpory sdružení Duha a nadace T. Maxové v Karviné od roku 1997 nebo dětský internetový časopis Vševěd (http://www.volny.cz/vseved_2001/).

V Praze působí Domino – Dětská tisková agentura. Je to organizace uznaná MŠMT a podporovaná ve své činnosti Českým výborem pro UNICEF a Ministerstvem kultury ČR. Klub podněcuje aktivity dětí a škol, probouzí  zájem o žurnalistiku, pořádá kurzy tvůrčí komunikace, letní tábory, soutěže a další akce. Umožňuje dětem publikovat vlastní tvorbu, vyzkoušet si a tím také poznat činnost novináře. DTI vede Malé (ale naše) noviny a Dětský rozhlas Domino.

Velmi potřebným pomocníkem pro učitele i rodiče byl časopis Ladění, časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. Tento čtvrtletník byl vydáván v letech 1996 - 2011 Ústavem literatury pro mládež Masarykovy univerzity v Brně. Na počátku tisíciletí to bylo jediné periodikum v ČR soustavně sledující produkci českých nakladatelů určenou dětem a přinášející pravidelný přehled vycházející dětské literatury. Časopis Zlatý máj, zajišťovaný českou sekcí IBBY[1] a přinášející pravidelné informace o dětské literatuře, ukončil svou činnost v roce 1997 a týdeník Nové knihy, který tradičně přinášel informace o vycházejících knihách, včetně knih pro děti, zanikl na podzim 2001. Jeho internetová obdoba „nove-knihy.cz“ je vlastně odkazem na internetový obchod knihami Kosmas. Časopis Ladění byl distribuován do škol a knihoven a byl prakticky jediným seriózním tištěným periodikem, které mohlo pomoci orientaci v nabídce knih pro děti a mládež. Bohužel v roce 2011 došlo k problémům ve vyúčtování dotací na tento časopis, které způsobily ukončení vydávání tohoto potřebného periodika.