KPP/MED - Mediální výchova (2023)

Počítač jako technicky nejsložitější komunikační médiummá za sebou dlouhý a složitý vývoj. Za jeho vynálezce bývá považován Charles Babbage, který již ve 30. letech 19. století vymyslel základní principy fungování stroje pro řešení složitých výpočtů za použití děrných štítků. První „počítače“ byly mechanické programovatelné stroje. První počítače, které již můžeme považovat za předchůdce počítačů současných, se vyráběly od 30. let 20. století. Tyto elektromechanické počítací stroje, využívající relé, jsou nazývány nultou generací. Masově komunikačním médiem se stal počítač až ve čtvrté generaci v 80. letech, kdy se začaly rozvíjet a šířit osobní počítače („personal computer“, PC). Osobní počítače na nejvyšší míru rozšířily možnost uplatnění počítače v životě jednotlivce i společnosti.

Počítač je médium, které může mít velmi široké uplatnění v pracovním procesu i ve studijních aktivitách, umožňuje však také široké spektrum odpočinkových činností. Je zdrojem informací s prakticky neomezenými možnostmi a zároveň prostředkem interpersonální i masové komunikace. Od původně vojenských účelů se jeho využití posunulo k využití akademickému a vědeckému, a v současné době se stává při zachování původních funkcí zdroje informací a komunikačního prostředku také stále více předmětem komerčních zájmů. Zároveň se ale výrazně profiluje do podoby prostředku vzdělávacího. Zásadním mezníkem, určujícím další rozvoj možností jeho využívání, byl vznik prostředí World Wide Web. Je to nejrozšířenější internetová služba, umožňující vytvářet nekonečné množství interentových stránek, naplněných informacemi, které se k příjemci dostávají v podobě textů, zvuků, mluveného slova, obrázků i filmu. Informace mohou být mezi sebou libovolně propojeny pomocí odkazů a výkonné vyhledávače umožňují téměř okamžité vyhledání jakékoli informace.

V naší zemi se začal osobní počítač uplatňovat od konce 80. let, největší nárůst uživatelů však zaznamenal až v polovině let devadesátých. Díky stále větší cenové přijatelnosti, ale také možnostem jeho využití pro práci, vzdělávání a především volný čas, se šíří mezi veřejností nebývalým způsobem. Již nenajdeme školu, která by neměla k dispozici žádný počítač, v současné době je pořízení počítače (byť třeba staršího) reálné pro většinu rodin. Poslední roky navíc přinášejí stále snadnější možnost připojení k internetové síti.

Od 90. let se o vybavení počítačovou technikou již snažily také některé aktivní školy, hlavní vlna zavádění ICT do škol, podporovaná státem, však probíhala až od začátku nového tisíciletí. Česká republika až do poloviny devadesátých let neměla ucelenou koncepci státní politiky v oblasti informačních systémů. Teprve 1.11.1996 vznikl Úřad pro státní informační systém (ÚSIS), který byl prvním krokem k vytvoření státního informačního systému v ČR. Prvním koncepčním dokumentem, který ÚSIS vytvořil, a který následně přijala vláda jako strategický dokument, byla „Státní informační politika – cesta k informační společnosti“ z května 1999. Prioritami této koncepce byly informační gramotnost občanů, elektronický obchod a elektronická veřejná správa. Zásadním dokumentem, který rozpracoval první z priorit – zajištění informační gramotnosti, je pak „Státní informační politika ve vzdělávání“, přijatá vládou v dubnu 2000. Tento dokument vychází z programu EU „Evropa vzdělání“, ve kterém se vlády členských zemí zavazují podporovat napojení všech škol na Internet do konce roku 2002. Koncepce státní informační politiky, přijatá naší vládou formulovala cíle v oblasti informační gramotnosti učitelů, studentů, občanů. Strategické cíle se týkaly vybavování škol počítači a připojování k internetu, integrace ICT do vyučovacího procesu a zajištění plné informační gramotnosti absolventů škol do konce roku 2004 a ostatních občanů do konce roku 2005. Realizací bylo pověřeno MŠMT. V následujících letech probíhal (se značnými problémy) projekt INDOŠ (Internet do škol). V srpnu 2004 musela být původní koncepce prodloužena do roku 2010. Součástí koncepce je kromě materiálního zajištění škol a podpory šíření informační gramotnosti také otázka dalšího vzdělávání učitelů a knihovníků, rozvíjení multimediálních nástrojů a programů a tvorba informačních zdrojů pro vzdělávání. Koncepce počítala také se zavedením role koordinátorů ICT ve školách.

Vzhledem k mnoha problémům, které nastaly v průběhu realizace implementace ICT do škol, zaostává v současné době české školství ve využívání informačních a komunikačních technologií za průměrem zemí OECD. Některé školy stále nemají internetové připojení nebo odpovídající vybavení, mnozí učitelé nepoužívají nové technologie při výuce.

ICT a internet jsou fenoménem, který proniká do všech oblastí života společnosti a kvalitativně ji proměňují. ICT tak způsobují revoluci, v níž se tradiční společnost stává společností informační, komputerizovanou a životní prostor jednotlivce i celé společnosti se nebývalým způsobem rozšiřuje. Vzniká nový prostor pro socializaci člověka, mění se podmínky jeho života. Proto je tak významné vybavování každého jednotlivce informační gramotností.

Při komputerizaci naší společnosti došlo k velmi zajímavému efektu:  zatímco všechna předchozí média byla vnášena do života společnosti dospělými a děti se učily je využívat od svých rodičů a ve školách, v případě implementace ICT do života společnosti byla klíčovým subjektem mládež. ICT nastupovaly tak rychle, že vláda a školství nestačily odpovídajícím způsobem reagovat. ICT a počítačová gramotnost se šířily živelně, spontánně, ve volném čase jako zájmová činnost, sebevzdělávání a vzájemné působení uvnitř vrstevnických skupin. Ještě v současnosti je mladá generace v kompetencích týkajících se ICT mnohdy napřed před svými rodiči i učiteli. 

Internet jako nové masově komunikační médium disponuje mnoha výhodami oproti masmédiím předchozím: rychlostí přenosu informace, možností působení v reálném čase, on-line, bez prostorového omezení, určitou demokratičností (rozšířením přístupu k informacím i možností svobodně se vyjadřovat). Vytváří jednotné komunikační prostředí sjednocující se Evropě.

Internet se ve veřejnosti prosadil zpočátku především jako zdroj zábavy, mnohem podstatnější však je skutečnost, že je nejrychlejším a nejrozsáhlejším zdrojem informací a stává se tak faktorem dalšího ekonomického, vědeckého a technického vývoje. Osvojení ICT a informační gramotnosti se stává limitem dalšího vývoje společnosti.

Internet a počítač také zcela mění životní styl společnosti. Nejen že se stal zcela samozřejmou součástí všech sfér života společnosti (bez něj se již neobejdou výroba, doprava, obchod, úřady, vědecké výzkumy, nemocnice a lékaři, zpravodajství ani školy), ale velmi rychle si vybojovává prvenství i ve způsobech trávení volného času. Internet umožňuje další, nové aktivity a uspokojuje nové potřeby. Lze rozlišit dva trendy – na jedné straně přenášení tradičních činností z přirozeného světa do virtuálního prostředí, kyberprostoru, na druhé straně vznik zcela nových aktivit, jako jsou blogy, sociální sítě  (např. Facebook), spontánně vytvářená encyklopedie Wikipedia apod. Zvláště tyto nové aktivity jsou velmi přitažlivé pro děti a mládež, velmi rychle se stávají součástí jejich životního stylu a zásadně mění způsoby trávení volného času, poznávání světa a socializace.

V dospělé populaci, mezi rodiči, učiteli, psychology, lékaři v souvislosti s tímto fenoménem narůstají obavy z negativního vlivu ICT na vývoj mladé generace a z nebezpečí, která internet svou otevřeností komukoli a čemukoli, rozsahem vlivu a technickými možnostmi přináší, od nevhodných webových stránek, které mohou negativně ovlivňovat výchovu dítěte, přes nebezpečí navázání kontaktu s cizími lidmi, pedofily apod., ztrátu anonymity a soukromí, až po zdravotní potíže, poruchy nervové soustavy a poškození mozku.

Na druhou stranu je počítač dokonalým vzdělávacím prostředkem, skýtajícím dosud netušené možnosti. Aktivní práce s počítačem zlepšuje schopnost řešit problémy, posiluje vůli, sebehodnocení, zvyšuje aktivitu a motivaci k učení. Počítače je možné velmi účinně využívat při vzdělávání zdravotně postižených dětí, PC může do značné míry kompenzovat handicap. Velkou předností počítače a internetu je možnost distančního vzdělávání. Velký rozvoj a pozitivní přijetí, zvláště mladou generací, zaznamenávají různé formy e-learningu, elektronického učení prostřednictvím počítače a internetu. Počítač může být prostřednictvím e-learningu využíván k autoedukaci, jako prostředek propojení školního a mimoškolního vzdělávání a sebevzdělávání, může umožnit kontakt učitele se žáky nad rámec výuky, individuální práci, rozvoj talentovaných dětí, nebo naopak může usnadnit vzdělávání dlouhodobě nemocného dítěte, které nemůže docházet do školy. Virtuální prostředí se tak může stát novým sociálním i výukovým prostorem. Mohou se v něm setkávat učitel se žáky, učitel s rodiči, žáci vzájemně, žáci a odborníci, žáci a učitelé z různých a třeba i velmi vzdálených škol, mohou komunikovat, diskutovat, řešit společně problém, pracovat na společném projektu. Virtuální prostředí umožňuje také zprostředkovat žákům místa a situace, které jsou pro ně v přirozeném prostředí nedostupné. Umožňuje prezentovat názorné ukázky jevů, které se běžně zprostředkovat nemohou. Internet je velmi pružným publikačním prostorem. Rozšiřuje možnosti aktivních tvořivých činností žáků. Je to také informační prostor, který umožňuje okamžitou zpětnou vazbu a posiluje autoregulační prvky v učení, individuální práce na počítači je intenzivní.

Při zařazování práce s ICT je vždy třeba brát v úvahu i nebezpečí, na které upozorňují někteří odborníci, že přehnané využívání počítače ve výuce, zvláště mladších dětí může vést až ke snížení schopnosti tvořit pojmy a k omezení představivosti. Při interakci mezi dítětem a PC je totiž  do jisté míry omezena možnost praktických manipulací, hmatových a motorických vjemů. Výzkumy potvrzují[1], že při počítačové výuce se děti učí rychleji, ale tradičními metodami uchovají více a déle v paměti. Je tedy třeba volit vhodnou míru činností na PC a především počítač využívat pouze tehdy, je-li to účelné. Informační techniku nelze vidět izolovaně, ale jako součást širší výchovné situace. Je třeba mít na paměti, že technika není stroj na předávání informací, ale nástroj, který se v rukou žáka může stát mocným prostředkem rozvoje osobních znalostí. V případě nepochopení pravého místa techniky ve výchově se její výhody mohou přeměnit v nevýhody – technika předá informaci, ale jako výchovná strategie je neúčinná. Přitom v současné době se u nás skutečně do určité míry projevuje módnost využívání ICT ve výuce. Mechanicky se klade rovnítko mezi zapojení ICT do výuky a modernizaci výuky. Příkladem mohou být v poslední době značné snahy škol získat interaktivní tabule, a následné neefektivní využívání tohoto technického prostředku v důsledku nedostatečných dovedností učitelů (zvláště didaktických) s touto technikou pracovat vzhledem k nedostatku možností školení učitelů a také proto, že tato školení bývají zaměřena spíše na technickou stránku než na didaktické otázky zapojení interaktivní tabule (i jiných technických prostředků) do vyučovacího procesu. Očekávání spojená s ICT pak často nejsou naplněna a učitelé zklamaně na práci s ICT ve výuce rezignují.

Počítače umožňují využívat ke vzdělávání tzv. multimédia. Multimédia jsou technické prostředky vázané na počítač,  umožňující práci s více typy údajů – textem, obrazem, videem, zvukem. Mohou mít podobu elektronické učebnice i encyklopedie. Poskytují obrovské množství materiálu k učení a umožňují kromě společné školní práce také efektivní samostatnou práci žáka mimo školní vyučování. Jako taková mohou být velkým přínosem pro individuální sebevzdělávání žáků.

Je však třeba mít na paměti, že multimédia sice zvyšují názornost a přispívají efektivitě učení, ale musí se používat přiměřeně, uvědoměle, smysluplně. Je třeba omezit čas práce s multimédii, protože po půlhodině práce s obrazovkou klesá pozornost i motivace, multimediální programy by měly být tvořeny didakticky správně a zvlášť pro samostatné učení by měly být doplněny dalšími materiály – pracovními listy, metodickými návody, měly by počítat s opakováním a kontrolou. Problémem, s nímž se mohou také potýkat žáci při samoučení, je třídění faktů, které nebývá systematické a může komplikovat učení.

Můžeme konstatovat, že stejně jako každá technická novinka ještě nemusí být výrazným pokrokem v kvalitě učení, tak i e-learning a jakékoli učení prostřednictvím počítače nemusí být nutně lepší než tradiční vyučování. Elektronické učení také vnáší do pedagogiky nové otázky, problémy (např. na jedné straně vysoké nároky na učitele při přípravě výukového programu, na straně druhé pak snahy žáků zjednodušit si práci, obelstít systém, nový fenomén – elektronické podvádění (např. taháky na mobilu, kybernetické plagiátorství apod.).

Konkrétními příklady stále běžnějšího využívání ICT ve výuce v různých vyučovacích předmětech jsou:

· Využití výukových programů

· Cílené vyhledávání informací na internetu

· Využití multimédií (CD encyklopedie a multimediální výuka)

· Využití počítače pro děti s poruchami čtení (např. programy Hrátky s češtinou, Veselý slabikář, Škola hrou I. nebo Dyslektik) a grafomotorickými poruchami, pro usnadnění učení handicapovaným dětem

· Individuální plány talentovaných dětí (speciální úkoly, rozvíjející jejich talent)

· Projektová výuka

· Tvořivé činnosti žáků s využitím práce s textovými a grafickými editory a tabulkovými procesory

· Heuristická výuka s využitím interaktivní tabule

· Literární činnost, publikační činnost žáků pro školní časopis

· Využití počítače v hudební výchově (např. program Midisoft recording session)

· Využití pro ekologickou výchovu (např. mezinárodní projekty, v nichž jsou účastníci v kontaktu prostřednictvím internetu - Air pollution of Europe, Globe a další)

· Komunikace s jinými účastníky (dětmi, školami) prostřednictvím internetu (dopisování)

Kromě toho je možné využívat počítač a internet úspěšně k cílenému podněcování samostatného sebevzdělávání žáků, k individualizaci výuky prostřednictvím vhodně volených domácích úkolů. V poslední době se stále častěji internet uplatňuje jako prostor pro spolupráci školy a rodičů, veřejnosti. Vysoký počet základních a středních škol dává k dispozici vlastní internetové stránky, některé školy zřídily on-line informace pro rodiče o docházce a výsledcích učení jejich dětí.

Učitel získává při samostatné činnosti dětí s využitím PC dostatek prostoru pro individuální působení na jednotlivé žáky. Počítače umožňují vzrůst podílu samostatné práce i mimo společnou školní výuku a změnu organizačních forem a metod práce ve prospěch samostatných studijních aktivit žáků podle jejich individuálních potřeb a možností.

Metody práce žáků u počítačů kladou vysoké nároky na přípravu a organizaci hodiny ze strany učitele, avšak při cílevědomém, účelném využívání PC se mnohonásobně vrátí v učebních výsledcích  a motivaci dětí.