MEDIÁLNÍ VÝCHOVA - studijní text
5. Mediální výchova v ČR
V České republice se stala mediální výchova závaznou součástí kurikula vřazením do Rámcových vzdělávacích programů. Mediální ani informační výchova však v našich vzdělávacích programech není úplným nováčkem, pouze nebyly až do přijetí RVP přesně vymezeny (nepoužíval se pojem mediální výchova, informační výchova byla zpočátku nazývána výchovou „informatickou“, nebyly vymezeny cíle a obsah těchto výchov). Jejich obsah byl do jisté míry platný ve Standardu základního vzdělávání z roku 1995 (např. „osvojit si dovednosti k orientaci ve společnosti, faktech a informacích“, „schopnost vyhledávat informační zdroje, čerpat z nich a kriticky je posuzovat“, „chápat funkci divadla, filmu, televize a ostatních médií v životě člověka, naučit se orientovat v jejich mnohostranné nabídce a hodnotit ji z hlediska její kvality i významu pro vlastní život“). Naplňování takto formulovaných cílů bylo nesystematické a záviselo spíše na schopnostech a vůli jednotlivých učitelů. Pojem „informační výchova“ vstoupil do českých škol se vzdělávacím programem Obecná škola, v němž již byl na tuto součást výchovy kladen větší důraz.
Mediální výchova vede ke způsobilosti uvědoměle a výběrově přijímat, analyzovat, kriticky hodnotit, zpracovávat a využívat mediální sdělení. Nutnost existence mediální výchovy a jejího zařazení do vzdělávacích programů škol na všech úrovních je zcela zjevná. Její účinnost ve vytváření mediální gramotnosti a v boji proti negativním vlivům hromadných sdělovacích prostředků na vývoj mladé generace však velmi závisí na vypracování efektivního systému mediální výchovy od předškolních vzdělávacích institucí až po instituce zajišťující vzdělávání dospělých.
Existují dvě základní strategie mediální výchovy, které by
obě měly najít ve vypracovaných programech mediální výchovy své uplatnění –
strategie inhibice a strategie stimulace (SPOUSTA,
2004).
.
Strategie inhibice vede k utlumování a oslabování působení masmédií, především cestou osvěty, kritické interpretace reálně existujících médií – např. podrobit důkladné obsahové, formální i estetické analýze vybrané výtisky oblíbeného časopisu, vybrané televizní pořady apod. a čtenáři a divákovi věcně, nezaujatě, adresně a přiměřeně věku cílové skupiny demonstrovat jejich nízkou kvalitu – např. primitivnost zpracování, naivitu a vyumělkovanost děje, etickou nepřijatelnost chování aktérů atd. Tím pak vést čtenáře (diváka) k tomu, že si sám bude uvědomovat nekvalitnost nabízených produktů a ztratí o ně zájem, vytvoří si vůči nim „imunitu“ – sám z vlastní vůle bude omezovat svůj kontakt s produkty tohoto druhu. Tímto receptivním postupem se rozvíjejí a upevňují především poznatky, názory, postoje.
Strategie stimulace pak vede k záměrnému vytváření a seskupování podnětů k aktivní a tvořivé činnosti, k vyvolávání potřeby přirozených estetických aktivit, poznávání a intenzivního prožívání, k vědomému a uvědomělému výběru kvalitních a osobnost rozvíjejících mediálních produktů i k aktivnímu přístupu k masmédiím. Žák při tomto postupu získává poznatky a dovednosti vlastní mediální produkcí, například ve školním časopise, rozhlase, v dětské televizi.
V prvním případě jde zejména o kritické čtení, poslouchání a pozorování mediálních sdělení, interpretaci vztahu sdělení a reality, pozorování a vnímání stavby a autora sdělení, sledování fungování a vlivu médií.
Produktivní činnosti jsou zaměřeny na vytváření vlastní mediální produkce. Žáci se aktivně účastní organizace práce v dětském (školním) médiu, přípravy vlastních příspěvků a redigování příspěvků druhých dětí a reprezentace média před školní i mimoškolní veřejností.
C
Příkladem iniciativy, v níž se uplatňuje tato
strategie mediální výchovy cestou produktivních činností, je například
v ČR velmi dobře fungující Dětská
televize, která započala svou
činnost v 90. letech a v současné době nabízí dětem a mládeži od 12
do 26 let možnost aktivně se zapojit do televizní produkce již v patnácti
redakcích po celé ČR – v Liberci, Praze, Bohumíně, Brně, Krnově, Lomnici nad Popelkou, Olomouci,
Plzni, Rakovníku, Rychnově nad Kněžnou, Ústí nad Labem, Velkém Meziříčí a
Žatci. Mladí lidé zde mají možnost
pracovat s televizní technikou, spolupracují mezi sebou, vytváří tvůrčí týmy a
výrobní štáby a vyrábějí vlastní pořady. Vznikají zde ankety, reportáže,
zprávy, dokumenty, krátké hrané filmy, školní naučné pořady, videoklipy, krátké
animované klipy apod. Výrobu v redakcích řídí samotné děti a mladí lidé.
Zastávají tak všechny funkce od dramaturga a režiséra, přes
moderátora-redaktora až po osvětlovače. Odborný dohled zde má za úkol pomáhat
docílit těch výsledků, které si autor vytýčí, avšak autorem pořadu zůstává dítě
a mladý člověk. Děti se tak učí zodpovědnosti za vlastní práci. Redakce své
příspěvky jednou měsíčně zasílají do Centra JuniorMedia, kde Tvůrčí štáb
měsíčníku DTV (opět složený z dětí a mladých lidí) vyrábí pravidelně jednou
měsíčně komponovaný pořad s názvem Bedna. Nedílnou součástí měsíčníku je
Zpravodajství Dětské televize. Bedna se vysílá v sítích kabelových televizí po
celé České republice a od roku 2004 také
na internetu.
Podobně jako Dětská televize působí v oblasti
praktické mediální výchovy Dětská
tisková agentura Domino, která podněcuje aktivní činnost dětí v redakci
Malých novin a Dětského rozhlasu Domino.
Obě cesty – receptivní postup i cesta produktivních činností musí být nenásilné, nedirektivní, systematicky a cílevědomě propracované s ohledem na individuální, věkové a sociální zvláštnosti vychovávaných. Mohou se i prolínat a navzájem doplňovat. V obou případech získá žák základní poznatky o mediální produkci, o úkolech a vnitřním fungování médií a pravidlech tohoto fungování.