KHT/TZ3 - Textilní zbožíznalství 3 (2018)

Vázání a tkaní vlasových koberců je jedním z nejstarších řemesel na světě. O kobercích jsou zmínky již v nejstarších pramenech. Jejich pravlastí je Persie a okolní země Středního a Blízkého východu, kde naopak - vzhledem k podnebí - nešlo ani tak o teplo jako o krásu. Byly zhotovované technikou vevazování uzlů z vlněných a řidčeji i hedvábných nití. Tato technika se používá dodnes a umožňuje vytvářet pestrobarevné vzory, ornamenty a celé obrazy a stylizované květy nebo zvířata.

Ukázka předlohy a hotového vyvázaného vzoru vlněného koberce

       K ručně vázaným kobercům se používají jednoduché stavy s horizontálně nebo vertikálně uloženou osnovou. Na osnovní nitě se podle nakreslené předlohy navazují barevné uzlíky z česané nebo mykané vlněné příze, jejichž konce tvoří vlas a zároveň vzor koberce.

                                                                                  Vázání hedvábného koberce

Vlas vlněných koberců může být vytvořen také jen z vlněných vláken, urovnaných a ručně pročesaných, bez zakrucování do příze. Uzle koberce se mohou vázat několikerým způsobem, nejznámější je uzel perský anebo smyrenský (turecký).

Každá řada uzlíků je protkána dvěma vaznými útky v plátnové vazbě. Vlněné koberce mají do 8 uzlů na 1 cm², hedvábné orientální koberce mohou mít až 60 - 100 uzlíků na 1 cm²

                  Smyrenský uzel (turecký)                                                 Perský uzel

Hotové koberce se upravují postřižením (zarovnáním vlasu). Koberce z Číny nebo Indie jsou postřihovány do plastických vzorů tak, aby vynikla např. květina nebo jiný tvar. Tyto koberce se postřihují ručně, často takový koberec postřihuje celá rodina včetně dětí. Vzhledem k ruční práci jsou tyto koberce velmi drahé a často se používají k dekoraci stěn.