KHT/TZ3 - Textilní zbožíznalství 3 (2018)

Historie

Prehistorické pokrývky hlavy byly zhotoveny z listů, trav a jiných přírodních materiálů. V létě sloužily proti dešti nebo slunci. Na zimu si lidé zhotovovali pokrývky z kožešin.

V antice začala být využívána k rituálům.  Každé období má pro svou dobu charakteristické pokrývky hlavy. Stačí se podívat na několik historických filmů, většina osob nosí specifické pokrývky odpovídající době, prostředí a společenskému postavení. Nelze obsáhnout celou dlouhou historii nošení pokrývek hlavy (není to ani podstatné ve zbožíznalství), ale uveďme několik nesouvisejících historických příkladů:

V Mezopotámii muži i ženy nosily jako ochranu před prachem a pískem čepici podobající se turbanu. V Egyptě se začaly nosit paruky, které rozdělovaly obyvatelstvo podle postavení. Vyráběly se z přírodních vlasů či rostlinných vláken. Poprvé se v tomto období objevuje koruna, kterou nosili králové. V Antice se muži před sluncem chránili plochým kloboukem, který byl plstěný nebo slaměný a vlněnou čepicí pílos, která se používala i jako čepice na spaní. Součástí oděvu se stala kukla cucullus. Římané při bojích  nosili kovové přilby.  Ve starém Římě byl klobouk symbolem svobody - pokud byl člověk propuštěn z otroctví, obdarovali jej  kloboukem. V Byzancké kultuře u žen zůstává pokrývkou hlavy cíp od pláště a rouška, která byla prodloužena do závoje. Muži nosili kukly, roušky nebo kapuce. V období Gotiky vzniklo mnoho nových modelů pokrývek hlavy. Muži nosili různé klobouky, barety nebo kápě a ženy si různě ovinovaly roušky kolem hlavy a začaly nosit čepce. Známým ženským čepcem byl hennin, který byl protáhlý do špičky a byl dlouhý až 60 cm, potažený velmi jemnou hedvábnou textilií, často ozdobený různými točenkami, které mohly mít cípy sahající až ke kolenům, někdy až na zem  (u nás je znám jako pokrývka hlavy bílé paní).

obr. henin

V Renesanci začal být kladen důraz spíše na účesy. Avšak přes ústupek pokrývek hlavy v tomto období vznikl cylindr. Renesance byla také rozdělována podle území například anglická, španělská nebo francouzská a každá měla své typické pokrývky hlavy.  Také se v tomto období stává více oblíbenou pokrývkou věnec. Muži nosili barety, čapky, klobouky nebo kápě. Ženy nosily nejčastěji roušky, které jim částečně zakrývaly tvář a uvazovaly se přes čepce. Vznešené ženy nosily barety doplněné síťkou, často ozdobenou pštrosím peřím. 

obr. ukázka historických pokrývek zde z renesance

V období baroka je stále typickou mužskou pokrývkou klobouk, pro toto období zvaný respondent ozdobený peřím nebo liščím ohonem. Muži používali paruky, která byly zpočátku žluté nebo hnědé, ale postupem času se začala pudrovat  na bílo. Vzniká  třírohý klobouk, který se většinou nosil jen jako doplněk v podpaží, kvůli pudrovaným vlasům. Ženy nosily čepce ozdobené stuhami nebo krajkami. Také  účesy  si ženy chránily rozměrnou kapucí. V době Rokoka ženy nosily spíše malé čepečky, které jim doplňovaly účes. Muži  nosili třírohý klobouk, ze kterého se později vyvinul klobouk dvourohý. Vznikají zde koupací a spací čepice.

Historie nošení pokrývek hlavy v Českých a Slovenských zemích

Stejně jako ve světě i v našich zemím se střídaly módní vlny a trendy a zvyklosti v nošení pokrývek hlavy. Každá oblast má historií daný kroj a k němu nezbytnou pokrývku hlavy. Např. na Moravě bylo zvykem, že podle klobouku se na první pohled dalo rozeznat muže zadaného nebo svobodného.

obr. pokrývky hlavy - kroj jižní Morava           obr. ukázka krojových čepic z Podluží

Muži svobodní měli bohatě zdobený krojový klobouk, často s dlouhými péry, což bylo patrné oproti střídměji zdobených pokrývek hlavy u mužů zadaných. Stejně u ženské populace bylo zvykem nevěstu "začepit". Po svatbě to byl důležitý obřad, kdy se z mladé ženy stává vdaná paní, která již nosí čepec. Historie je skutečně bohatá, nelze definovat každé období. Zajímavým obdobím bylo období mezi dvěma světovými válkami, kdy bez klobouku nebylo vhodné vycházet v každou roční dobu.

obr. klobouky v roce 1918 jako nedílná součást oděvu

Poválečná doba - doba socialistická - kloboukům nepřála, protože to byl znak nepřátel lidu. Ženy běžně vázaly na hlavu šátek a muži nosili spíše pracovní čepice

Dnešní doba

V současné době jsou pokrývky hlavy využívány zejména jako ochrana před slunce nebo mrazem, jsou součástí uniforem a pracovních oděvů, tedy slouží i k bezpečnosti člověka. Ve  státech či krajích s náboženskou vírou nosí pokrývky hlavy, kterou víra předepisuje. Ale aby se pokrývky hlavy používaly na rozdělování obyvatel podle postavení ve společnosti už dnes není zvykem. Paruky mají daleko širší využití, než v obdobích, kdy vznikly. V dnešní době slouží především nemocným lidem. Nosí je stále někteří soudci ve Velké Británii. Slouží také k příležitostem jako jsou karnevaly, tématické oslavy a jsou především využívány ve filmu a v divadlech. Co se týká klobouků, tak se nosí jako módní doplněk nebo tvoří důležitou součást oděvu pro speciální události, například dostihy. Klobouk je oblíbený doplněk v módním světě, návrháři jimi často doplňují své modely. 

Pokrývka hlavy má svá pravidla i v etiketě. Etiketa pro pokrývky hlavy vychází ze starého rytířského zvyku. Muži vždy smekají klobouk při vstupu nebo při seznamování či zdravení, jiná pokrývka se smeká jen při vstupu do budovy. Ženy si klobouk mohou sundat až tam, kde si budou moci vlasy upravit. U jídla nebo v divadle ho však nemohou na hlavě mít vůbec, ale ve společenském prostředí  může mít  žena po celou dobu klobouk na hlavě. Pokud má však žena na hlavě unisex pokrývku hlavy, tak pro ni platí stejná pravidla jako pro muže.