DV a klíčové kompetence
DV a klíčové kompetence
V RVP ZV se usiluje o naplnění těchto cílů:
§ umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení ,
§ podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů,
§ vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci,
§ rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých,
§ připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti,
§ vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě,
§ učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný,
§ vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi,
§ pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci.
V návaznosti na cíle základního vzdělávání uvádí Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy na svých www stránkách deset bodů kurikulární reformy, které vyjadřují, jak budou žáci připraveni, co si osvojí, čemu se naučí, jaké pocity by měli ve škole prožívat. Tyto body jsou nazvané: „Desatero školské reformy“.
1. Žáci se budou ve škole cítit příjemně a bezpečně, zažívat radost z učení.
2. Žáci dostanou příležitost ukázat co umí, v čem se zlepšují – to by se mělo odrazit v jejich hodnocení.
3. Žáci získají nejen dobré znalosti, ale i chuť a dovednost učit se po celý život.
4. Žáci se naučí poznávat svět v souvislostech a učivo maximálně využít ve svém budoucím životě.
5. Žáci budou dobře jazykově připraveni na život a práci v současném propojeném světě.
6. Žáci se naučí pracovat s různými zdroji informací.
7. Žáci budou umět žít a jednat s ostatními lidmi.
8. Žáci se naučí jednat samostatně a rozhodovat se zodpovědně.
9. Žáci budou pečovat o zdraví svoje i ostatních.
10. Žáci zvládnou aktivně vstupovat do výuky i dění ve škole.
Dále jsou v RVP ZV specifikovány klíčové kompetence. Ty jsou považovány také za nejdůležitější kategorii, která se v průběhu základního vzdělávání u žáků utváří a rozvíjí. Je však důležité upozornit na to, že je to proces otevřený, který umožňuje dítěti lépe jednat a využívat všeho, čemu se naučilo. Klíčové kompetence je třeba chápat jako soubor dovedností, vědomostí, postojů a hodnot. K jejich utváření a rozvoji přistupují všichni pracovníci školy jako tým, ale i každý učitel ve výuce, kdy vhodně volí vzdělávací strategie, které vedou k rozvoji jednotlivých klíčových kompetencí. V RVP ZV jich je definováno šest:
§ kompetence k učení,
§ kompetence k řešení problémů,
§ kompetence komunikativní,
§ kompetence sociální a personální,
§ kompetence občanské,
§ kompetence pracovní.
Kompetence k učení
U žáka jsou rozvíjeny vhodné způsoby, metody a strategie, které může využívat ke svému efektivnímu učení v dětství i dospělosti (vyhledává a třídí informace, využívá termíny, znaky, které uvádí do souvislostí s již získanými poznatky, pozoruje a experimentuje, výsledky porovnává, poznává smysl a cíl učení atd.).
Kompetence k řešení problémů
Žák vnímá nejrůznější problémové situace, plánuje a promýšlí způsoby řešení problémů za využití vlastního názoru, vyhledává informace vedoucí k řešení problému, volí vhodné způsoby jeho řešení s využitím logického postupu, ověřuje správnost řešení, kriticky myslí, sleduje vlastní pokrok a uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Kompetence komunikativní
Žák se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky výstižně, souvisle, kultivovaně v ústním i písemném projevu, učí se naslouchat druhým, reagovat na ně i s nimi diskutovat, obhajovat své názory, vhodně argumentovat, využívá informační a komunikační prostředky. A to vše využívá k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi.
Kompetence sociální a personální
Žák se učí spolupracovat ve skupině, dodržovat pravidla, pozitivně ovlivňovat kvalitu společné práce, podílí se na utváření příjemné atmosféry a dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá, respektuje druhé lidi, poučí se z jejich názorů, učí se efektivně spolupracovat, vytváří si pozitivní představu o sobě samém, ovládá a řídí své jednání, aby dosáhl sebeuspokojení a sebeúcty.
Kompetence občanské
Žák se učí respektovat druhé lidi, vcítit se do jejich situací, odmítá útlak a hrubé zacházení a uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému a psychickému násilí. Je si vědom práv a povinností ve škole i mimo ni, chová se zodpovědně v krizových situacích s možností poskytnout pomoc, respektuje, chrání, oceňuje naše tradice i kulturní a historické dědictví, zapojuje se do kulturního a sportovního dění, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí.
Kompetence pracovní
Žák se učí používat bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržovat stanovená pravidla, chrání zdraví své i druhých, využívá získané znalosti i výsledky pracovní činnosti, rozvíjí své zájmy a představy o budoucnosti, rozvíjí své podnikatelské myšlení.
Klíčové kompetence nestojí vedle sebe, ale vzájemně se prolínají a mají nadpředmětovou podobu, k jejich utváření je důležité směřovat vzdělávacím obsahem i veškerými školními činnostmi a aktivitami. Klíčové kompetence významně akcentují osobnostní a sociální rozvoj každého jednotlivého žáka a dávají mu možnost efektivně využít v praktickém životě všeho, čemu se naučil. O jejich propojení s dramatickou výchovou pojednává kapitola 2.1.2 Kompetence dramatické výchovy.
Kompetence a cíle dramatické výchovy
Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání uvádí šest klíčových kompetencí, které mají být během vzdělávání rozvíjeny. V předchozí kapitole(viz text výše) jsou klíčové kompetence přiblíženy již s cílem postihnout především jejich obsahovou stránku, která je velmi blízká dramatické výchově.
V textu J. Provazníka (2006, s.10) jsou definovány specifické kompetence dramatické výchovy, které vyjadřují nezastupitelnost tohoto oboru:
§ vnímat dramatické umění jako svébytný druh umění a seznámit se s jeho podstatou a zákonitostmi,
§ orientovat se v žánrech dramatického umění (a to nejen v divadelních, ale i filmových, televizních a rozhlasových), seznamovat se s historickými etapami a zvláštnostmi divadelního umění i se společenským významem divadla,
§ porozumět zásadám mezilidské komunikace a adekvátně používat její prostředky a chápat vazbu mezi vnitřním prožíváním a vnějším chováním,
§ prostřednictvím dramatické hry a hraní rolí prozkoumávat a ujasňovat si osobní postoj ke zvoleným tématům zaměřeným zejména na mezilidské vztahy, postoje, hodnoty i celospolečenské problémy,
§ pracovat ve skupině, aktivně se účastnit společenské tvorby, dokončovat ji a prezentovat,
§ využívat základní prostředky dramatické a divadelní práce k uměleckému sdělení a komunikaci s diváky.
Autor upozorňuje, že dramatická výchova se přímo váže na kompetence komunikativní a kompetence sociální a personální, neboť srovnáme-li je se specifickými kompetencemi dramatické výchovy, pak můžeme konstatovat, že se kryjí.
Formulování a vyjadřování myšlenek, naslouchání a promlouvání k druhým lidem, vhodné zapojování do diskuse - to jsou některé výstupní požadavky na žáka, uvedené v RVP ZV ke kompetencím komunikativním. Rovněž dramatickovýchovná činnost je založena na komunikaci, vzájemném jednání osob. V navozených fiktivních situacích a vstupem do role si žáci mohou vyzkoušet různé varianty komunikace, formulovat a prezentovat vlastní myšlenky a naslouchat promluvám druhých lidí.
V kompetencích sociálních a personálních má na konci základního vzdělávání žák účinně spolupracovat ve skupině, podílet se na utváření příjemné atmosféry i vytváření pravidel práce v týmu, při jednání s druhými lidmi má být ohleduplný a respektovat různé názory. Má si vytvářet představu o sobě samém a chovat se tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty. I v dramatické výchově je hlavním cílem vychovávat tvořivou a vnímavou osobnost, která se dokáže orientovat v sobě, obhájí svá stanoviska, vyslechne a respektuje názory druhých a dovede ocenit jejich přínos. Začleníme-li již zmíněnou dramatickou metodu – hru v roli - do výuky, mohou se žáci v navozené fiktivní situaci učit reagovat na druhé lidi a rozvíjet tak schopnost odpovědnosti za své jednání, empatii i odolnost vůči nebezpečí. Nedílnou součástí dramatické činnosti je reflexe a hodnocení. Zde je žákům poskytnuta zpětná vazba, ale zároveň se učí argumentovat a obhajovat své postoje a názory.
To vše samozřejmě souvisí i s kompetencemi k řešení problémů. Rozpoznávání problémů v různých situacích i volba vhodného řešení a praktické ověření jeho správnosti, kritické myšlení i zodpovědnost za svá rozhodnutí je výňatek požadavků na žáka na konci ZŠ. Zároveň zde nalezneme úzký vztah s dramatickou výchovou. Právě konflikt - jako cílená součást dramatické situace - je východiskem pro jednání, které povede k hledání možných řešení a rozvíjí i odpovědnost, kterou za vzniklá řešení musí žáci nést. Na základě různých přístupů, volby různých úhlů pohledu má žák možnost zkoumat určitý problém, a tak dospět k dostatečnému poznání a životní zkušenosti.
Shodu s kompetencemi k učení nalezneme ve vyhledávání informací, jejich třídění a dávání do souvislostí, přičemž žák se získanými poznatky také experimentuje. Tak jako v kompetenci k řešení problémů, je i zde dán do souvislosti konflikt, který žák prozkoumává a v průběhu experimentování třídí a zpracovává získané poznatky. Vztah k divadelnímu umění získávají žáci recepcí i reflexí dramatického umění. Aktivní zapojení v nich může probouzet větší zájem o obor a vést i k celoživotnímu vzdělávání v něm.
Mezi náměty dramatické práce jsou zařazována i témata, která řeší mezilidské vztahy, prozkoumávají a ujasňují osobní postoj žáků k celospolečenským problémům. V těchto aktivitách jsou rozvíjeny kompetence občanské, neboť žák se hrou v roli učí respektovat druhé lidi a vcítit se do jejich situace. Neopomenutelnou součástí, na kterou klade důraz i dramatická výchova, je etická stránka, která se vztahuje především k zodpovědnému chování v krizových situacích s možností nabídnout pomoc druhému. Dramatická výchova také poskytuje prostor pro vytváření vztahu k našim tradicím, i kulturnímu a historickému dědictví, jelikož se žáci nejen seznamují s dramatickým uměním, ale sami i připravují kulturní akce, a tak se zapojují do kulturního dění své školy a obce.
Příprava představení je náročný a z pohledu dramatické výchovy také cenný proces, v němž jsou rozvíjeny herní dovednosti, sociálně komunikační i psychosomatické. V této práci již bylo zmíněno, že významný je proces, nikoliv výsledný produkt. V průběhu přípravy se žák učí dodržovat stanovená pravidla, při přípravě například kostýmů, kulis, hudby, plakátů má možnost rozvíjet své zájmy, je na něj kladena odpovědnost v oblasti organizační, a tak dochází k naplňování kompetencí pracovních.
Cílem RVP ZV je rozvoj klíčových kompetencí u žáků. Po výše uvedeném rozboru můžeme konstatovat, že dramatická výchova je schopna podílet se na rozvoji těchto klíčových kompetencí. Východiskem pro toto tvrzení jsou i cíle dramatické výchovy, které ve třech rovinách formulovala E. Machková (2007, s. 35):
1. v rovině dramatické
a) dovednosti v dramatické oblasti (hra v roli, výstavba celku, výrazové prostředky),
b) vědomosti o dramatických aktivitách a divadle (dramaturgie, historie, teorie).
2. v rovině sociální
a) struktura skupiny, její dynamika, vztahy ve skupině, kooperace,
b) poznávání života, světa lidí.
3. v rovině osobnostní
a) psychické funkce (pozornost, vnímání, obrazotvornost, myšlení, komunikace, emoce, vůle),
b) schopnosti (inteligence, tvořivost, speciální schopnosti) a příslušné dovednosti,
c) motivace, zájmy,
d) hodnotový žebříček, postoje.
Rovněž J. Valenta (1996) rozdělil cíle dramatické výchovy do třech oblastí:
1. osobnostně a sociálně rozvojové
2. estetické, umělecké a divadelní
3. cíle v oblasti věcného poznání
Přičemž uvádí, že dramatická výchova upřednostňuje cíle první a druhé oblasti.
Nejen komparace klíčových kompetencí a specifických kompetencí dramatické výchovy, výčet cílů dramatické výchovy jsou možným argumentem, proč je vhodné dramatickou výchovu do škol zařazovat. Skutečnost, že dramatická výchova má pozitivní vliv na rozvoj kompetencí byl v nedávné době (2010) potvrzen i mezinárodním výzkumným projektem DICE (Drama Improves Lisabon Key Competences in Education), kterého se účastnilo 4 475 studentů z dvanácti zemí (Společenství tvoří šesti partnerů: Maďarsko, Velká Británie, Polsko, Nizozemsko, Slovinsko, Rumunsko a šest přidružených partnerů: Česká republika, Norsko, Palestina, Portugalsko, Srbsko, Švédsko).
Hlavní cíle projektu:
§ Pomocí mezikulturního kvantitativního a kvalitativního výzkumu prokázat, že dramatické aktivity jsou mocným výchovně vzdělávacím nástrojem ke zdokonalování Lisabonských klíčových kompetencí.
§ Vytvořit „Evropský výchovně vzdělávací balíček pro dramatické aktivity ve výchově“ – soubor nástrojů pro školy o tom, jak používat dramatické aktivity ke zdokonalování Lisabonských klíčových kompetencí. Přeložit tento balíček do 12 jazyků a rozšířit do škol.
§ Srovnat dramatické aktivity ve výchově a vzdělávání v různých zemích a napomoci přenosu poznatku odborníků.
Dramatické aktivity ve výchově a vzdělávání jsou osvědčeny jako výborný nástroj pro posilování sociální soudržnosti, osobního naplnění, aktivního občanství, mezikulturního dialogu a genderové rovnosti; zvyšování kreativity, konkurenceschopnosti, porozumění lidským právům, respektu k demokracii; podněcování tolerance a respektu k ostatním Lidem kulturám; a přispívání ke smyslu evropského občanství. Prověřovanými Lisabonskými klíčovými kompetencemi budou:
§ Komunikace v mateřském jazyce.
§ Učit se učit.
§ Interpersonální, interkulturní a sociální kompetence, kompetence občanské.
§ Podnikatelské dovednosti.
§ Kulturní dovednosti
Jsou to životní dovednosti (nebo celoživotně získávané dovednosti) a kompetence nutné pro rozvoj mladých, jejich budoucího zaměstnání a aktivního evropského občanství.
Inovativním aspektem projektu je, že se jedná o první výzkum, který prokazuje souvislosti mezi dramatickými aktivitami ve výchově a vzdělávání a Lisabonskými klíčovými kompetencemi. (Dostupné na: www.dramanetwork.eu)
Cesta k přesvědčení a získání české pedagogické obce pro tento obor je však náročná a zdlouhavá.