Učení je skryté bohatství
Delorsovy pilíře vzdělávání. Tento stručný přehled studenti přečtou ve výuce. Následuje diskuze o zařazování obsahů týkajících se těchto pilířů do vzdělávání žáků na ZŠ.
Zdrojový dokument: Learning: The Treasure Within. (1996). Dostupné z http://unesdoc.unesco.org/images/0010/001095/109590eo.pdf
Povšimněme si obecnosti nastavených cílů výchovy - jaký jim je třeba dát obsah v liberální a pluralitní individualistické a materialistické konzumní společnosti "tekuté formy"? Je možné v popsané společnosti dát cílům výchovy obsah, na kterém se taková individualistická společnost shodne? Co znamená "umět být" (které hodnoty máme uznávat, jak se vztahovat k sobě samému?), "naučit se žít s ostatními" (v jakém paradigmatu, při jakém světonázoru?), "umět jednat" (je to více o empatii nebo asertivitě, máme být vždy ohleduplní nebo dosahovat svých cílů s využitím ostrých loktů...?), "umění spolupracovat" (jak zvládnout sociální zahálení, dialog a hledání řešení bez extrémního konsenzualismu, který může vést k selhání skupiny v podobě skupinového myšlení, vs. extrémního egocentrismu, který může vést k nedohodě, nenalezení řešení, konfliktu?).
Stanovit cíle výchovy je netriviální, vede se diskuze, jak to učinit v době, která snadný konsenzus neumožňuje, chybí jí pojící prvky jako víra, sdílený hodnotový systém, a implicitní normy se stírají.
"Výchova" již není v daném dokumentu stěžejním pojmem - je jím dle něj "učení". Učení ale nemá normativní charakter - ten dosud nesla právě výchova. Učení je otevřený pojem z oblasti psychologie, naučit je možné i hříchu, kriminální činnosti... a to nás vede zpět k důležitosti normativního pojetí "výchovy". Oscilovat mezi učením a výchovou (Herbart tomu dal pojem "výchovné vzdělávání"), stálé hledání vhodného vztahu mezi těmito procesy, jsou stěžejní dovedností kteréhokoli pedagoga.