2. Vstupme do problematiky řízení dodavatelských řetězců

Současné tržní prostředí je silně konkurenční, proto podniky vymýšlí nové způsoby, kterými by získaly konkurenční výhodu, jejím prostřednictvím si zajistily dobré postavení na trhu a následně i dostatečnou výnosnost. 

Vztahy mezi organizacemi mají různé formy: od běžných forem dodavatelsko-odběratelských obchodních vztahů, obsahujících jednorázové či opakované obchody a transakce, až po tzv. integraci dvou či více partnerských institucí v rámci dodavatelského řetězce. Integrace zúčastněným stranám dokáže přinést řadu výhod. Ačkoliv řízení běžných obchodních vztahů může tradičně mezi podniky převažovat, vzhledem k současným tržním podmínkám je trendem, že se firmy snaží integrovat v různých stupních dodavatelského řetězce.

Řízení dodavatelských řetězců od dodavatele až ke spotřebiteli je považováno za klíč budoucí konkurenceschopnosti, jelikož právě tento typ řetězce umožní zpružnit výrobu (lze vyrábět tzv. na míru) a urychlit celý proces výroby i dodání zákazníkům. V současnosti se již konkurovat cenou příliš nedá, jelikož ta bývá často stlačena až na minimum, tedy na hodnotu nákladů.

Podnik musí při řízení dodavatelského řetězce vytvořit koncept kompromisů v dosahování dílčích cílů. Úkolem logistiky je nahrazení těchto dílčích cílů jedním cílem, a to uspokojením potřeby a požadavků zákazníka, při současném splnění výkonového a ekonomického cíle.

Cílem podniku je tedy zabezpečit efektivní a účinné řízení toku materiálů, aby byl schopen vyrábět produkty s optimálními náklady, a to v době, kdy jsou výstupy podniku požadovány (Lambert, 2000).