Průvodce studenta FP tvorbou odborné (závěrečné) práce

3 Formální úprava závěrečné práce

Vazba

Závěrečná práce musí být odevzdána v pevné vazbě. Podle Směrnice rektora TUL č. 5/2018, čl. 3, odst. 2 musí být desky tmavé s dostatečně kontrastním potiskem. Přední deska závěrečné práce, která se nezapočítává do celkového počtu stránek, obsahuje:

• název univerzity a fakulty, znak,
• typ práce (bakalářská, diplomová),
• místo a rok vydání,
• jméno autora.
  

Papír

Pro závěrečnou práci je vhodné použít neprůhledný papír, gramáž 80 g/m², formát A4 a v celé práci by měl být papír stejný. Používá se jednostranný tisk. Okraje se obvykle nastavují 35 mm u hřbetu (vlevo) a 25 mm pro horní, dolní a vnější (vpravo) okraj. V horním okraji je umístěno záhlaví a v dolním pak zápatí.

Na kopie závěrečné práce (katedry mohou po autorovi požadovat nejvýše dvě tištěné a svázané kopie) se v souladu s opatřením děkana FP č. 2/2016 vztahují všechny požadavky jednotné formální úpravy platné pro studenty všech fakult dle směrnice rektora č. 2/2014 s výjimkou požadavku na vazbu v tvrdých deskách. V případě kopie závěrečné práce se alternativně připouští oboustranný tisk v kroužkové vazbě.  

Formátování textu

Kapitola první úrovně začíná vždy na nové stránce.

Normy nepředepisují detailně zarovnávání textu do odstavců a použití fontů.

Pro text se používá jednotný font v celé práci. Je doporučeno patkové písmo typu Times New Roman, patky „vedou” oči při čtení delších souvislých textů. Velikost písma se volí 10–12 bodů. Pro zvýraznění některých částí textu se používá změna sklonu písma (Italic) nebo tučné písmo (Bold). Všem ostatním formám zvýraznění (tedy i podtrhávání, prokládání apod.) se snažíme vyhnout! Nedoporučuje se používat různé typy fontů, zejména kombinovat fonty patkové a bezpatkové. Je spíše věcí vkusu a názoru používat pro nadpisy písmo bezpatkové (např. Arial). Písmo bezpatkové se používá pro krátké zprávy nebo pro hesla, například u prezentací a plakátů.

U textu se zpravidla používá zarovnání do bloku, pak je obvyklé nastavit automatické dělení slov. První řádek bývá odsazen o 5–13 mm. Pro odsazení prvního řádku se nepoužívá tabulátor! Řádkování se nastavuje na 1,5. Velikosti mezer mezi odstavci nejsou předepsány, odlišení odstavců většinou zajišťuje odsazení prvního řádku. Pro patkové písmo se obvykle mezera za odstavcem nedělá. Pokud ji chceme, pak bývá používána velikost 3–6 bodů. Každý jednotlivý odstavec má obsahovat ucelenou informaci. Není vhodné, aby odstavec obsahoval pouze jedinou větu. Na druhou stranu příliš dlouhý odstavec je pro čtenáře nepřehledný. Někdy je vhodné v delším odstavci použít tučné písmo nebo kurzívu vybraných klíčových pojmů.

Číslování stránek

Stránky číslujeme arabskými číslicemi, posloupně v celé práci. Úvodní list je první stránkou a má číslo „1”, toto číslo se na stránku nepíše. U jednostranného tisku se nejčastěji píše číslo označující pořadí stránky v dokumentu uprostřed zápatí nebo na jeho vnějším okraji. Ačkoli se některé stránky zahrnují do celkového počtu stránek (úvodní list, originál zadání práce, prohlášení), číslo stránky se na nich nezobrazuje,

.

Pro tisk závěrečných prací je běžnější jednostranný tisk. V případě jednostranného tisku se zadání práce (přestože je oboustranné) počítá jako jedna stránka (číslo 2). U oboustranného tisku zadání počítáme jako strany dvě (3 a 4).

Čísla stránek se píší od stránky s obsahem (obvykle číslo stránky 7) a na každé další stránce. Pokud má závěrečná práce přílohy, nezapočítávají se do rozsahu práce. Číslo stránky se na nich zobrazuje (čl. 3 odst. 2m Směrnice rektora TUL č. 5/2018).

Číslování kapitol

Kapitoly se číslují v souladu s normou (ČSN ISO 2145), a to pouze u textu vlastní zprávy. Doporučeno je postupné číslování maximálně do tří úrovní s použitím arabských číslic (1, 1.1. 1.2, 1.3, 1.3.1, atd.), přičemž se za poslední číslicí nedělá tečka a za tečkami mezi číslicemi se nedělají mezery (příklad). Mezi číslem kapitoly a názvem kapitoly musí být dostatečné odsazení. Kapitoly úvodní části (originál zadání práce, prohlášení, poděkování, předmluva, abstrakt, obsah) se nečíslují. Úvod se nečísluje, podle normy mu může být přiděleno číslo nula.

Používání odrážek a číslování

Jsou-li odrážky součástí věty, tak

• za každou odrážkou následuje malé písmeno,
• za každou položkou se dělá čárka,
• na konci se dělá tečka.

Jde-li o výčet, který není součástí věty:

• na začátku odrážek se píšou malá písmena
• na konci se nedělá tečka

Odrážky a číslování s větami:

• Položka začíná velkým písmenem a končí tečkou, pokud jde o celé věty.
• Text druhého řádku položky by neměl být zarovnán pod odrážku, ale pod text prvního řádku.

• Toto je špatný příklad, takto by zarovnání textu u odrážek vypadat nemělo,
protože text druhého řádku není zarovnán k začátku textu prvního řádku.

Podrobnější informace o psaní výčtů najdete na: http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=166&id=87.

Používání tabulátorů

Tabulátory se nepoužívají k odsazení prvního řádku! Používají se v případě, že chceme informace uspořádat do několika sloupců a nechceme k tomu použít tabulku (příklad). Tabulátory se také používají v záhlaví, jestliže chceme vložit jednu informaci zarovnanou vlevo a druhou zarovnanou vpravo. Potom používáme levou zarážku k zarovnání vlevo a pravou zarážku k zarovnání vpravo (příklad).

Pravidla pro obrazový materiál

Ilustrace

Termín ilustrace zahrnuje grafy, kresby, fotografie, mapy apod. Není nutné rozlišovat různé typy ilustrací užíváním zvláštních termínů, nejčastěji se pro všechny typy ilustrací používá Obrázek. Pokud je však daných ilustrací více než tři (např. grafů), je vhodné použít označení dané ilustrace (např. Graf).

Pod jednotlivé ilustrace umísťujeme jejich označení, číslování a popis.

• Označení volíme podle druhu ilustrace např. Obrázek (Obr.), Graf apod.
• Číslování může být buď posloupné v celé práci (číslování jedním číslem – příklad), nebo v jednotlivých kapitolách (číslování dvojčíslím kapitola.pořadí nebo kapitola-pořadí – příklad).
  
• Popis by měl být stručný a měl by vystihovat obsah (téma) a časové vymezení příslušné ilustrace.
• Popis by měl být jedinečný, neopakovaný (musí se jednoznačně lišit od ostatních).
• Za popisem ilustrace se nedělá tečka.
• Pokud byla ilustrace převzata z jiného zdroje, popis doplňujeme o odkaz na zdroj převzaté ilustrace.
• Popisem musíme opatřit i takové ilustrace, jejichž součástí je nadpis (grafy, tabulky, mapy). V takovém případě se může stát, že se nadpis a popis téměř shodují, pak je lepší nadpisy u ilustrace nepoužívat.
• U vlastních fotografií pořízených pro dokumentování vlastního výzkumu (fotografie z terénního průzkumu, laboratorních experimentů apod.) musí být popisek věcný a musí obsahovat místo a přesné datum pořízení.

Interpunkce mezi pořadovým označením ilustrace a popisem není předepsána, obvykle se používá dvojtečka (lze použít i tečku či pomlčku). Popisky pak mohou vypadat takto: Obrázek 1.2: Popis obrázku, Obr. 15. Popis obrázku 15, Graf 5.1 – Popis grafu. V celé práci se používá u titulků stejná interpunkce.

Ilustrace by měly být umístěny bezprostředně za prvním odkazem na ně, je-li to možné, tak na stejné stránce. Je-li ilustrace umístěna v příloze, vkládá se odkaz na přílohu.

Tabulky

U popisků tabulek platí stejná pravidla jako u ilustrací s tím rozdílem, že se popisek vkládá nad tabulku (příklad: Tab. 1: Popis tabulky).

Tabulka (stejně jako obrázek) by měla být umístěna bezprostředně za prvním odkazem na ni v textu.

Je-li to možné, umisťujeme ilustrace a tabulky bez obracení. Pokud to ale charakter ilustrace vyžaduje (např. tabulka s větším množstvím sloupců), otáčíme ji proti směru hodinových ručiček.

Vzorce

Jednoduché vzorce se obvykle píší přímo do textu. Delší a složitější vzorce a vzorce, na které se odkazujeme v textu, se uvádí na samostatném řádku. Píší se s malým odsazením od levého okraje. Na pravé straně (opět s malým odsazením od pravého okraje) jsou označeny číslem, kterým se na ně v textu odvoláváme.

Přílohy

Do přílohy se většinou umisťují tabulky nebo ilustrace, které svým rozsahem (příp. významem) nemohou být začleněny do textu. Někdy je těžké rozhodnout, zda tabulku nebo ilustraci vložit do přílohy. Pokud se na tabulku nebo ilustraci v textu opakovaně odkazujete, je vhodné vložit tabulku nebo ilustraci přímo do textu. V opačném případě je vhodnější umístění do přílohy. Dále se do příloh umisťují zdrojové kódy programů nebo jejich části. Některé materiály, které jsou součástí práce, ale jsou reprodukovány jiným způsobem než zbytek zprávy (rozměrné mapy, fotografie, vlastní výtvory, CD), se také umisťují do příloh jako volné přílohy (často do kapsy na vnitřní straně zadních desek). Při velkém rozsahu mohou být svázány do samostatného svazku. Přílohy jsou číslovány nebo označovány řadou velkých písmen (Příloha 1, Příloha A).