Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  (Další)
  VŠE

P

Pracovní pozice a role

Každý člověk je zařazen do určité společenské struktury, která je základem
společenských a interpersonálních vztahů, v nichž žije. Tyto vztahy se opírají o určitá
pravidla nebo normy jednání, které jsou více méně přesné a přísné.
Vymezují prostor pro sociální pozici (společenské postavení) člověka. Sociální
pozice je místo nebo postavení, které jedinec zaujímá v určité společenské
struktuře (jako je rodina, pracovní skupina, zájmová skupina, domovská obec
apod.). Vyjadřuje společenskou hodnotu osobních znaků jedince, jeho úkolů a
činností. Pro sociální pozici jedince jsou významné zejména následující znaky:
· věk
· pohlaví a stav
· konstituce
· vzhled
· vzdělání
· ekonomické zajištění, majetek
· profese. vykonávaná pracovní činnost
· životní zkušenost, osobní zralost
· etnická příslušnost
Společenská struktura, do které člověk náleží, vyžaduje, aby v rámci zastávaných
sociálních pozic převzal a plnil tomu odpovídající sociální role. Termín sociální role
označuje očekávaný způsob jednání člověka, který se nachází v určité sociální
pozici.
V zaměstnaneckém kolektivu podniku je pracovní pozice zaměstnance určována
vztahy nadřízenosti, podřízenosti a spolupráce. Závisí rovněž na obsahu vykonávané
činnosti a na úrovni dosahovaných pracovních výsledků.


Pracovní proces

Pracovní proces zahrnuje časový a prostorový postup vzájemného působení
(interakce) osob, pracovního zařízení, materiálu, energie, a informací v mezích
určitého pracovního systému, za podmínek daných pracovními úkoly.


Pracovní skupina

Pracovní skupina je vytvářena lidmi na jednom pracovišti, které vede
bezprostředně nadřízený pracovník na nejnižším stupni řízení.

Zapojením do pracovního procesu se jedinec zároveň stává členem určité pracovní
skupiny. Ta je tvořena souborem osob spojených spoluúčastí při plnění pracovních
úkolů, stanovenou vnitřní strukturou a společným vedoucím.

Uspořádání pracovní skupiny je dáno formálními vztahy, které jsou na jednotlivých
členech nezávislé (člověk přim příchodu do podniku si nevolí skupinu, ale práci).
Toto uspořádání je doplněno předivem neformálních vztahů, které vyvěrají
z osobních kontaktů mezi jednotlivými členy při práci (vztahy přátelství, lhostejnosti
či nenávisti, shodné či rozporné postoje apod.).
Nejpodstatnější charakteristikou pracovní skupiny je zaměření na pracovní úkol.


Pracovní tempo

Pracovní tempo je typické pro provádění pracovní činnosti, směřující k tomu, aby
jakékoliv aktivity (ať již pohybové nebo mentální) se vykonávaly určitou rychlostí.
Jedná se o osobní tempo. Je jím tendence člověka vykonávat činnost pro něho
optimální rychlostí.
Pracovní tempo bývá zpravidla vyjádřeno nepřímo ve stanoveném výsledku
činnosti (požadované množství výrobků). Pracovní tempo může být posuzováno
jako spontánní (pracovník si pracovní tempo určuje sám) nebo vnucené (je dáno
chodem stroje, pohybem pásu apod.). V některých oborech činnosti je pracovní
tempo určováno namáhavostí výkonu a jeho předpokládanou délkou. Zejména je to
patrné u fyzicky velmi namáhavé práce.


Pracovní úkol

Pracovní úkol - rozumí se činnost nebo soubor činností, které jsou na
pracovníkovi požadovány k dosažení zamýšleného výsledku v pracovním systému.


Pracovní způsobilost

Pracovní způsobilostí (schopností) rozumíme osobní předpoklady člověka
nutných pro vykonávání konkrétní práce (vázané na určitou profesi).
Při hodnocení pracovní způsobilosti sledujeme odbornou, psychologickou,
zdravotní a pracovní charakteristiku pracovníka.


Preventivní opatření

Hlavním cílem všech oborů zabývajících se lidskou prací je prevence, tj.
předcházení vzniku nebezpečí a rizik ohrožujících zdraví. Preventivní opatření lze
rozlišit podle toho, kdo je jejich iniciátorem a se zřetelem na prostředky, jimiž se
prevence realizuje. Z praktického hlediska se oba přístupy víceméně překrývají.


Princip hospodárnosti

Princip hospodárnosti je snaha po dosahování nejvyšších (nejlepších) výsledků s co nejnižšími náklady.


Prodejní (odbytová) funkce

Jednotná koncepce podnikatelské politiky, která vychází z poznávání, vyvolávání a ovlivňování měnících se potřeb a požadavků zákazníků a zabývá se jejich přeměnou v koupěschopnou poptávku po produktech a službách podniku.


Produktivita

Ukazatel efektivnosti využití zdrojů.



Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  (Další)
  VŠE