Podnikové procesy (NewSIL)

Cyklus je vhodný model pro všechny typy zlepšování procesů. Název PDCA cyklus pochází ze zkráceného označení anglických názvů jednotlivých fází cyklu: P – Planning (1. fáze), D – Doing (2. fáze), C – Checking (3. fáze), A – Acting (4. fáze).

Vytváření dynamického souladu mezi počtem a strukturou pracovních míst a počtem a strukturou pracovníků, optimální využívání pracovních sil v podniku a zajištění personálního a sociálního rozvoje zaměstnanců.

Činnost, materiál, prvek, který nepřidává výrobku nebo službě hodnotu pro zákazníka a zároveň zvyšuje cenu, kterou zákazník není ochotný akceptovat.

Instituce vzniklá k výkonu podnikatelské činnosti.

Napomáhají ke vzniku výrobku, ale netvoří jeho hlavní látkovou substanci (např. barvy, lepidla).

Pracoviště je prostor nebo jeho část vymezená pracovníkovi nebo skupině
pracovníků, v němž vykonávají své pracovní úkoly.
Pracoviště může obsahovat jedno i více pracovních míst, přičemž se pracovním
místem rozumí relativně ohraničený prostor s příslušným technickým vybavením
(stroj, pracovní stůl apod.).

Pracovně intenzivní podniky jsou takové podniky, ve kterých se vyskytuje vysoký poměr mzdových nákladů v poměru k celkovým výrobním nákladům. Příkladem takových podniků jsou samozřejmě podniky v odvětví služeb. V odvětví průmyslové výroby se může jednat o podniky působící v optickém průmyslu, hodinářském průmyslu či průmyslu jemné mechaniky, porcelánu a keramiky.

Pracovní cyklus představuje sled pracovních úkonů opakovaných stále stejným
způsobem.

Pracovní kompetence vyjadřuje reálnou úroveň zvládnutých úkolů pracovníkem.
Pracovní kompetenci podmiňují skutečnosti objektivní a subjektivní povahy.
Mezi základní objektivní skutečnosti patří uplatňovaný styl řízení, organizace a
režim práce, používané způsoby hodnocení práce a pracovníků a také sociální
klima v základních pracovních skupinách. Tyto skutečnosti vytvářejí prostor pro
pracovní činnost zaměstnance.
Základní subjektivní skutečností je profesní připravenost člověka, ale také jeho
další osobnostní rysy a průběžné zvládání pracovní a profesní pozice.
Z hlediska dalších osobnostních rysů mohou pracovní připravenost člověka
snižovat takové vlastnosti, jako je malá ctižádost, nedostatek sebedůvěry, celková
lhostejnost, přílišná úzkostnost, ale také nadměrné sebevědomí a hazardérství aj..

Pracovní místo (soustava) vymezuje kombinace a prostorové uspořádání
pracovního vybavení (například u stroje) v určitém pracovním prostředí za
podmínek daných pracovními úkoly.
Pracovní místo charakterizuje část pracoviště na kterém pracovník vykonává
pracovní činnost požadovanou technologií výroby, včetně obsluhy, údržby a oprav
technických objektů.

Pracovní operace jako relativně samostatná část pracovního postupu skládajícího
se z úkonů pohybových, smyslových (příjem informací) a mentálních (analytické a
syntetické funkce myšlení).
Funkčně spojené operace vytvářejí skupiny operací. Skupiny pracovních operací
tvoří pracovní činnost.

Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému
výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé
potřeby provedena nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn.

Každý člověk je zařazen do určité společenské struktury, která je základem
společenských a interpersonálních vztahů, v nichž žije. Tyto vztahy se opírají o určitá
pravidla nebo normy jednání, které jsou více méně přesné a přísné.
Vymezují prostor pro sociální pozici (společenské postavení) člověka. Sociální
pozice je místo nebo postavení, které jedinec zaujímá v určité společenské
struktuře (jako je rodina, pracovní skupina, zájmová skupina, domovská obec
apod.). Vyjadřuje společenskou hodnotu osobních znaků jedince, jeho úkolů a
činností. Pro sociální pozici jedince jsou významné zejména následující znaky:
· věk
· pohlaví a stav
· konstituce
· vzhled
· vzdělání
· ekonomické zajištění, majetek
· profese. vykonávaná pracovní činnost
· životní zkušenost, osobní zralost
· etnická příslušnost
Společenská struktura, do které člověk náleží, vyžaduje, aby v rámci zastávaných
sociálních pozic převzal a plnil tomu odpovídající sociální role. Termín sociální role
označuje očekávaný způsob jednání člověka, který se nachází v určité sociální
pozici.
V zaměstnaneckém kolektivu podniku je pracovní pozice zaměstnance určována
vztahy nadřízenosti, podřízenosti a spolupráce. Závisí rovněž na obsahu vykonávané
činnosti a na úrovni dosahovaných pracovních výsledků.

Pracovní proces zahrnuje časový a prostorový postup vzájemného působení
(interakce) osob, pracovního zařízení, materiálu, energie, a informací v mezích
určitého pracovního systému, za podmínek daných pracovními úkoly.

Pracovní skupina je vytvářena lidmi na jednom pracovišti, které vede
bezprostředně nadřízený pracovník na nejnižším stupni řízení.

Zapojením do pracovního procesu se jedinec zároveň stává členem určité pracovní
skupiny. Ta je tvořena souborem osob spojených spoluúčastí při plnění pracovních
úkolů, stanovenou vnitřní strukturou a společným vedoucím.

Uspořádání pracovní skupiny je dáno formálními vztahy, které jsou na jednotlivých
členech nezávislé (člověk přim příchodu do podniku si nevolí skupinu, ale práci).
Toto uspořádání je doplněno předivem neformálních vztahů, které vyvěrají
z osobních kontaktů mezi jednotlivými členy při práci (vztahy přátelství, lhostejnosti
či nenávisti, shodné či rozporné postoje apod.).
Nejpodstatnější charakteristikou pracovní skupiny je zaměření na pracovní úkol.

Pracovní tempo je typické pro provádění pracovní činnosti, směřující k tomu, aby
jakékoliv aktivity (ať již pohybové nebo mentální) se vykonávaly určitou rychlostí.
Jedná se o osobní tempo. Je jím tendence člověka vykonávat činnost pro něho
optimální rychlostí.
Pracovní tempo bývá zpravidla vyjádřeno nepřímo ve stanoveném výsledku
činnosti (požadované množství výrobků). Pracovní tempo může být posuzováno
jako spontánní (pracovník si pracovní tempo určuje sám) nebo vnucené (je dáno
chodem stroje, pohybem pásu apod.). V některých oborech činnosti je pracovní
tempo určováno namáhavostí výkonu a jeho předpokládanou délkou. Zejména je to
patrné u fyzicky velmi namáhavé práce.

Pracovní úkol - rozumí se činnost nebo soubor činností, které jsou na
pracovníkovi požadovány k dosažení zamýšleného výsledku v pracovním systému.

Pracovní způsobilostí (schopností) rozumíme osobní předpoklady člověka
nutných pro vykonávání konkrétní práce (vázané na určitou profesi).
Při hodnocení pracovní způsobilosti sledujeme odbornou, psychologickou,
zdravotní a pracovní charakteristiku pracovníka.

Hlavním cílem všech oborů zabývajících se lidskou prací je prevence, tj.
předcházení vzniku nebezpečí a rizik ohrožujících zdraví. Preventivní opatření lze
rozlišit podle toho, kdo je jejich iniciátorem a se zřetelem na prostředky, jimiž se
prevence realizuje. Z praktického hlediska se oba přístupy víceméně překrývají.

Princip hospodárnosti je snaha po dosahování nejvyšších (nejlepších) výsledků s co nejnižšími náklady.

Jednotná koncepce podnikatelské politiky, která vychází z poznávání, vyvolávání a ovlivňování měnících se potřeb a požadavků zákazníků a zabývá se jejich přeměnou v koupěschopnou poptávku po produktech a službách podniku.

Ukazatel efektivnosti využití zdrojů.

Množství výrobků připadající na jednoho pracovníka.

Proudová výroba je organizována tak, aby pracovní předmět procházel nejkratší
cestou z pracoviště na pracoviště a jeho průběh se nezastavoval (např. proudová
montáž autobusů) nebo tak, aby se pracovní předměty nepohybovaly, avšak jejich
uspořádání umožňovalo pravidelný přechod pracovníků provádějících určité
operace od jednoho předmětu k druhému. Proudová výroba klade důraz na
dokonalé zvládnutí časové proporcionality ve výrobním procesu, všechna
pracoviště musí být rovnoměrně využita.

Provozní dokumentace představuje soubor dokumentů obsahujících průvodní
dokumentaci, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li
tak zvláštní předpis nebo pokud takový právní předpis není vydán, stanoví-li tak
průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel.

 Nevcházejí do výrobku, ale napomáhají k jeho vzniku (např. mazadla, palivo).